Mezilidské vztahy a obzvláště ty partnerské, bývají plné očekávání. Určitá očekávání, plány a sny máme na začátku vztahu, v jeho průběhu i na konci. Tyto postoje k druhému člověku i k naší společné budoucnosti se přirozeně mění spolu s námi. Mění se naše společné vize, ale i ty, které máme každý zvlášť. Nejsme stejní, jeden jako druhý. A proto není až takovým překvapením fakt, že se mnohdy lišíme v tom, co jeden od druhého očekáváme. Nebo co očekáváme od nás dvou jako od páru.
Není od věci si pravidelně vymezovat, kam spolu vlastně směřujeme a jestli jsme oba šťastní a spokojení na cestě, kterou se ubíráme. Každý má svobodnou vůli a tím pádem i právo nesouhlasit s postojem svého partnera.

Co si ale máme počít v situaci, kdy spolu nějak zásadně nesouhlasíme? Jako příklad vezměme moment, kdy se žena chce vdát, ale muž sňatek nepovažuje za důležitý krok. Pro ženu je podstatné naplnit určité aspekty svého vztahu, shledala, že jsou pár již přijatelnou řádku let a že by spolu mohli založit v budoucnu rodinu – je pro ni důležité, aby byli s partnerem manželé, aby měli společné jméno, majetek, aby byli rodina. Pro muže však toto nemusí být vždy sen. Někdy mu stačí, mít ženu jako partnerku a nemá potřebu pořádat velkolepé obřady, hostiny, předvádět svůj vztah před rodinou a přáteli. Někdy mu může vadit pozornost, kterou na sebe tímto zaměří, může mu vadit už jen, to že je k tomuto kroku tlačen. A tehdy nastává situace, kdy může ze strany ženy vzniknout potřeba dát svému partnerovi ultimátum. Buď se s ní ožení, nebo nemá smysl v tomto vztahu nadále pokračovat.

Je ultimátum v podobné situaci to nejmoudřejší řešení?
Proč ano:
·         Někdy je potřeba se vymezit. Vymezit své já a své potřeby. Kompromisy ve vztahu jsou skvělé, ale vše má své meze. Pokud má člověk pocit, že je dlouhodobě nešťastný a potřebuje ve svém životě změnu, je správné o ni požádat.
·         Některé situace se zkrátka samy nevyřeší. A tak čekáme, čekáme, a pak už nám nezbude nic jiného než dát partnerovi na výběr.
Proč ne:
·         Nevýhodou je, že tím partnera stavíme do velmi nevýhodné situace. Pokud mám totiž na vybranou ze dvou možností, z nichž ani o jednu nestojím, je velmi obtížné se rozhodnout.
·         Je to trochu nefér vzhledem k faktu, že ve vztahu jsou vždy dva lidé. Je tedy sobecké chtít po jednom, aby rozhodl budoucnost celého vztahu.
·         Stavíme tím partnera ihned do opozice a dáváme mu najevo, že nás nezajímá, co chce. Zajímá nás pouze to, co chceme my, chceme to hned, a když to nebudeme mít, už s ním nechceme mít nic společného. Takto se chová dítě, a ne zralá dospělá osoba. Buďme více svolní kompromisu a citliví k potřebám našeho partnera.