Trest smrti, tedy jurisdikcí nařízená poprava osoby s prokázanou vinou z těžkého trestného činu, patří k nejstarším trestům lidstva, je popsán i v Bibli a historii provází coby samozřejmost, dnes se však na tento způsob odsouzení vinného člověka mnozí dívají poněkud jinak.
Následující řádky nejsou věnovány rozmanitým a mnohdy absolutně nelidským způsobům popravy, můžete si zde přečíst hlavní argumenty, proč trest smrti v zákonech ponechat či proč naopak trest smrti ze zákonů navždy vymazat. Zmíněné názory jsou obecné, autor je nezosobnil a není zcela ztotožněn ani s jedním z názorů.

1. Pro
Představme si svět bez trestu smrti. Jak by byl tedy potrestán Adolf Eichman, jeden z hlavních strůjců holocaustu a jemu podobní váleční zločinci, kteří se provinili proti lidskosti? Jsou to lidé, pro které je dostatečným trestem doživotí?
Je správné ponechat ve vězení recidivistu, mnohonásobného násilníka, jehož napravení je nepravděpodobné? A co hůř, daňový poplatník je živitelem těchto osob, kterých jsou v některých státech věznice doslova přeplněné.
Otázek je víc jak odpovědí. Základní myšlenka podporovatelů je zkrátka taková, že pro nejtěžší zločiny je trest smrti provedený humánním způsobem zcela adekvátní trest a zároveň slouží jako jasné varování pro podobné jedince, kteří by se mohli provinit stejně jako odsouzenci.
K rozkolu však dochází v otázce „Jak trest smrti provádět?“
Obecně nejrychlejší a asi i pro odsouzeného nejméně náročný akt je stětí gilotinou, zastřelení četou ranou do srdce (kdy má na hrudi odsouzenec bílý terč a minutí je tak vyloučené), dobře provedené oběšení (předcházet musí propočty ohledně síly a délky lana) a v současné době „smrtící injekce“. Poslední zmíněná varianta byla automaticky pokládána za nejhumánnější, výzkumy z posledních deseti let však ukazují, že osoba může po aplikování látky velmi trpět, ale kvůli ochablosti svalů to nelze vidět.
I příznivci poprav tak neznají jasnou odpověď na to, jak trest, za kterým si tolik stojí, vykonat.


2. Proti
Nejde jen o věřící lidi, proti trestu smrti mnohdy jsou i zarytí ateisté a materialisté, které tedy neovlivňuje žádná náboženská ideologie a třeba ani nevěří v posmrtný život. Základem jejich obhajob je zejména fakt, že kupříkladu popravou vraha se de facto staví lidé do téměř stejné linie, neb zabili člověka, sice vinného, ale stále člověka. V neposlední řadě také zpochybňují humánnost trestů, hlavně elektrické křeslo v USA či ukamenování ve státech s právy islámu.
Samostatnou kapitolu v obhajobě zrušení trestu smrti jsou „justiční omyly“, kdy jsou vzniklé chyby soudu v případě trestu smrti logicky nenapravitelné a „justiční vraždy“, které jsou typické pro válečná období a totalitní země.

Můžeme debatovat do nekonečna, ale vlivem rozmanitosti světa se asi nikdy nedopracujeme k jednotnému názoru na něco tak kontroverzního jako je TREST SMRTI.